Na zkušenou v Lipici

Vladana BednářováStalo se

Díky projektu Erasmus+ z roku 2020 jsme mohli vyslat dvě naše paní učitelky na stáž do Lipice ve Slovinsku, kde objevují krásy místního hřebčince. A jak se jim celá stáž líbila si můžete přečíst v následujícím článku.

V sobotu 8. 10. 2022 jsme dorazily do Lipice – největšího hřebčína lipicánů na světě.

Za krásného počasí jsme si prohlédly rozlehlý areál hřebčína a viděly drezurní úlohu, právě probíhajících závodů.

V neděli jsme se zúčastnily komentované prohlídky hřebčína a zhlédly vystoupení klasické jezdecké školy, které ukazuje dovednosti, schopnosti, půvab a ladnost těchto krásných bílých koní.

V pondělí jsme měli možnost zabrousit přímo do chodu hřebčína a poznávat jeho provoz.

V úterý již od 6 hodiny ranní jsme mohly sledovat profesionální ošetřovatele, jak rutinně a citlivě pracují se stádem chovných klisen a hříbat.

Ve středu od 7 hodin ráno jsme byly zapojeny do přípravy koní pro jezdecký výcvik. Poté nám byli přiděleni dva bělouši a mohly jsme zažít jízdu na těchto překrásných zvířatech. Měly jsme štěstí na trenéra. Byl hodný, ale důsledný. Svědomitě se nám věnoval, dokonce nám nabídl si vyzkoušet PIAFU – v což jsem ani ve snu nedoufala.

Zítra nás čeká den s kočárovými koňmi.

Každý den získáváme mnoho nových poznatku a vědomostí a přitom si osvěžujeme vlastní zkušenosti. Je vidět, že hřebčín si zakládá na poctivě odvedené práci všech zaměstnanců. Panuje tady týmový duch a dobrá nálada. Slovinsko může být právem hrdé na tento hřebčín a jsem šťastná, že naše stáž probíhá právě tady. Moc děkujeme za tuto možnost.

Poslední den v hřebčíně Lipica 13.10.2022

Tento den jsme měli vyhrazený pro sekci spřežení. Koně trénuje zkušený Ing. Mitja Mahorčič, který má pod sebou 30 koní. V 8 hodin ráno už byli koně připraveni pro zápřah. Na plánu byl trénink dvojspřeží při dechové práci v terénu, které kočíroval osobně Mitja a jednospřeží bylo svěřeno jeho žákyni + dozor zkušeného pomocníka – s tímto spřežením jela Veronika. Musím přiznat, že kdo nemá rád adrenalin, asi by neměl radost, ale já jsem byla ve svém živlu. Kopečky, svižný cval, prudké obraty, vše, co je potřeba trénovat do maratonu. Tím to však nekončilo. Účastnily jsme se tréninku dalších spřežení – opět jednospřeží a dvojspřeží, tentokrát v aréně, kde se trénovala ohebnost a prostupnost potřebná pro drezuru a parkur. Dostala jsem důvěru a před i po tréninku mi byla na krokování svěřena klisna Trampeta. Hodně zde dbají na BOZP, při zapřahání byli vždy 3 lidé, kteří měli jasně daný postup. Obtížnější práce si dělal sám trenér. Celé dopoledne na kočáře jsme vyzvídaly, co se dalo. Nakonec jsem zjistila, že máme společné známé. Odpoledne jsme vyčistily a namazaly postrojový materiál. Konec dne jsme věnovaly prohlídce interaktivní muzea a muzea kočárů.

Celá stáž byl neuvěřitelný zážitek. Všichni se nám věnovali a ochotně odpovídali na naše otázky. Nahlédly jsme pod poličku chodu hřebčína, který má na 380 koní.

Hřebčín tvoří s hotelem a golfovým hřištěm velký komplex. Společně se snaží přiblížit lipického koně veřejnosti. Denně jej navštěvuje spoustu turistů, kterým se hřebčín představuje formou prohlídek, vystoupení i odborných přednášek.

Co se týče chovu a tréninku lipických koní, mají jej všechna střediska společné. Všude panuje klid, rozvaha a profesionalita. Koně už od malička musí mít řád a disciplínu. Na první pohled pod vedením těchto zkušených lidí vypadá lipicán jako hodný Jurášek od Popelky, kterého nic nerozhodí, ale ve skutečnosti je to velmi citlivé a temperamentní zvíře, které je neuvěřitelné jemné a přitom má obrovskou sílu.

Děkuji, že jsme mohli získat tuto zkušenost a doufám, že jsme svým působením dobře reprezentovaly naši školu. Díky Erasmu jsme získaly nové poznatky a zkušenosti, které jistě dále využijeme.

Autor článku: Simona Heidenreichová